Domek je opleten mnoha legendami, možná i proto, že jen málokdo ví, jak to vypadá za zavřenými dveřmi. Mohutná zeleň a malý zahradní domek napovídají, jak kouzelná může být zahrada ukrytá za tajemnými dveřmi. 

Domek koupil můj otec v roce 1993. Ještě před koupí ho lákala jeho nenápadnost, malebnost a jakési kouzlo, které měl. Když se mu ho podařilo získat, nesmírně se radoval. To i přesto, že ho moje maminka od koupě zrazovala. A proč? Spolu s domkem totiž koupil i pozemek, který vypadal doslova jako skládka na skále. Z domů nad domkem tam obyvatelé po léta vyhazovali odpadky. Táta však věřil, že i přes beznadějný pohled na úzký pozemek se zborcenými terasami se mu podaří vybudovat něco výjimečného.

Rodiče nikdy neměli dost peněz na opravu domku. Během let se jim ale podařilo přetvořit zahradu v kaskádovité království plné trpaslíků, laviček a roztomilých jezírek. Každý kámen měl tatínek třikrát v ruce. A dnes, kdy je tátovi 70 let je jednou z jeho největších radostí právě tento domeček, kde s maminkou tráví společný čas na zahrádce. Domeček dokonce dostal své jméno a neřekneme mu jinak než hrad Seburak.