Informace o dílně Václava Vaňoučka v Mladé Boleslavi se v digitálních archivech vyskytují zřídka, přestože byla ve 30. a 40. letech 20. století lokálně významná.
Lokalita: Dílna se nacházela v historické části města pod mladoboleslavským hradem. Tato oblast (včetně ulic jako Pod Hradem či okolí Staroměstského náměstí) byla tradičním centrem řemeslníků.
Činnost: Václav Vaňouček se specializoval na opravy a ladění tahacích harmonik (akordeonů a heligonek). Ve své době patřil k vyhledávaným odborníkům pro regionální hudebníky a kapely.
Historický kontext: Rozkvět dílny v meziválečném období (30. léta) a během 40. let odpovídá tehdejší vysoké popularitě harmoniky jako lidového nástroje. Po roce 1948 byla většina soukromých živností tohoto typu utlumena nebo začleněna pod národní podniky (např. budoucí Delicia).
Na dobové fotografii dílny je vidět schodiště, kterým se do dílny vcházelo, dnes jej připomíná nejvyšší schod, který je součástí fasády.
Domeček a jeho původ je spíše záhadou. Je otázka, kdo a kdy si jej původně pro svůj záměr postavil. Jeho staří dokládá stavba z opuky a pod plechovou střechou dochovaná část dřevěné šindelové střechy. Která byla později oplechována.
Domek je na katastrálních mapách mezi budovou 124 a 69. Samotný domek nemá zadní stěnu a je doslova "přilepen" na budovu č.p. 69 (příběh o tom si přečtěte zde). Na novějších mapách často malý domek chybí a je evidentní, že jako stavba byl přehlížen. Dokazuje to i fakt, že v pozdějším číslování dostal velmi vysoké číslo 799, oproti vedlejšímu domku č.p. 69, jehož součástí byl dlouhou dobu číslován jako 474/2.
Archivní mapy je možné si prohlížet v Geoprohlížeči Zeměměřického úřadu .
Na mapě z roku 1842 je již domeček zakreslen. Buď jako součást vedlejšího objektu č.p. 69. s tehdejším číslem 474, nebo jako dvojčíslo 474 / 1 a 474 / 2.
Rok mapování: 1871–1936 - Katastrální mapy evidenční 1 : 2 880 - Čechy - stále evidován jako dvojdomek 474/2. Toto číslo, zůstalo jako označení parcely v katastru nemovitostí do dnešní doby a jedná se o číslo parcely na které domeček stojí.
Domek je opleten mnoha legendami, možná i proto, že jen málokdo ví, jak to vypadá za zavřenými dveřmi. Mohutná zeleň a malý zahradní domek napovídají, jak kouzelná může být zahrada ukrytá za tajemnými dveřmi.
Domek koupil můj otec v roce 1993. Ještě před koupí ho lákala jeho nenápadnost, malebnost a jakési kouzlo, které měl. Když se mu ho podařilo získat, nesmírně se radoval. To i přesto, že ho moje maminka od koupě zrazovala. A proč? Spolu s domkem totiž koupil i pozemek, který vypadal doslova jako skládka na skále. Z domů nad domkem tam obyvatelé po léta vyhazovali odpadky. Táta však věřil, že i přes beznadějný pohled na úzký pozemek se zborcenými terasami se mu podaří vybudovat něco výjimečného.
Rodiče nikdy neměli dost peněz na opravu domku. Během let se jim ale podařilo přetvořit zahradu v kaskádovité království plné trpaslíků, laviček a roztomilých jezírek. Každý kámen měl tatínek třikrát v ruce. A dnes, kdy je tátovi 70 let je jednou z jeho největších radostí právě tento domeček, kde s maminkou tráví společný čas na zahrádce. Domeček dokonce dostal své jméno a neřekneme mu jinak než hrad Seburak.